THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
UNLEASHED jsou na světové death metalové scéně pojem. Před mnoha lety vzešli ze severského undergroundu a zůstali zaběhlou stálicí až do roku 1997, kdy vydali album "Warrior".Od té doby po nich nebylo ani vidu, ani slechu. Až teď se vrátili s pěkně rouhačským albem "Hell´s Unleashed", na které se za chvíli podíváme pěkně pod lupou.
Vskutku pěkný comeback! Historie této kapely byla vždycky pěkně trnitá. Neustále byla médii podezřívána z podporování fašismu a zrůdných ideologií, například proto, že v dobách dávných kluci poskytli interview slušně nebezpečnému nacistickému zinu RESISTANCE. Texty kapely byly vždy plné válečníků a vyhraných bitev (podobně jako třeba u Manowar), ale po nějaké propagandě ani památky. Po vydání počinu "Hell´s Unleashed" opět počala novinářská šeptanda o ultrapravicovém zaměření, ale kapela to naštěstí rázně uťala svým velice srozumitelným prohlášením o tom, že UNLEASHED nikdy nebyla politicky laděná kapela a nikdy nacismus nepodporovala.
No dobře, ale jak to tedy na novém CD vypadá s hudbou samotnou? Chvíli jsem musel přemýšlet o tom, zda tvorbu muzikantů zasunout čistě do ortodoxní škatulky death metalu. Deska obsahuje v celkem bohaté míře i vlivy jiných stylů, především trash metalu á la Slayer a dokonce i nefalšovaného hardcoru. Už z dálky slyším řev rozzuřených fandů a vidím les hrozících pěstí, ale nebojte se. Všechny tyto vlivy dávají vzniknout drtivé, zničující fúzi, kterou lze označit jednoduše za death´n´roll a já myslím, že nikoho nezklame. Čtyřicetiminutový úderný materiál rozsekaný do většinou tříminutových skladeb se valí z reproduktorů jako tank. Nejdříve bych chtěl pochválit zvuk. Zastávám názor, že pořádnému kovu smrti nesmí chybět čistý zvuk, aby bylo řádně slyšet každý nástroj, nic nebylo utlumeno a my mohli pohodlně vychutnat psychotický kolovrátek smrti. Pohodlně? No tak to tedy ne! Trashové tempa ženou skladby dopředu a útočí na posluchačův mozek společně s podladěnou basou křížovou palbou, které se nelze ubránit. Hned první skladba nesoucí jasný název "I don´t want to be born" má tak chytlavý hlavní riff, že si tuto skladbu nemáte v budoucnu šanci splést. Depresivně znějící kytary a poměrně vysoko položený deathový řev v této úvodní pecce vystřídá titulní skladba "Hell´s unleashed". Tohle je nášleh jako hrom! Kopáky pracují, v refrénu zakusíme trochu HC rytmiky a pěkně úderné sólo připomínající ránu z milosti. Teď ale přijde trošku slabší moment."Demoneater" nesoucí se v trashových tempech s kytarami trošku připomínajícími KREATOR by nebyla špatná věc, ale nevím jak vás, ale mě moc nebaví, když se v refrénu opakuje stále dokola jedno slovo a to ještě desetkrát. Jinak skladba šlape skvěle a vy už ani na chvilku nezapochybujete, že UNLEASHED jsou skutečně vynikající a sehraní muzikanti, rozhodně aspoň v rámci žánru. Aby ne, po mnohaleté kariéře.
Po "Demoneater" přichází pomalejší, melodičtější skladba "Fly, raven, fly". Skutečně příjemně mě překvapilo sólo uprostřed skladby. Stačí zavřít oči a vy skutečně vidíte havrana, jak se prohání na zimní obloze. Následuje zběsilý melodický death´n´rollový kvapík "Mrs. Minister". Název skladby mě trochu pobavil, ale dvaatřicetinové tempo bicích mi zmrazilo úsměv na tváři. V této skladbě zpěvák intonací velmi připomíná vokalistu SLAYER, Toma Arayu. Ještě bych rád upozornil na následující skladbu. "Joy in the Sun" zní minimálně v refrénu jako nefalšovaný old school hardcore. Skladeb je vskutku požehnaně a kdybych je měl všechny popisovat, asi bychom tu byli do zítřka, takže doufám, že jsem vás navnadil - zbytek alba je také mimořádně zajímavý a každý fanda severského deathu by měl mít tuto desku doma. Jedná se o trošku experimentální, leč nefalšované inferno.
Z mnoha skladeb na tomto albu by se měly stát koncertní fláky. Jednoduché, ale úderné refrény (kromě výše zmíněného:-) jsou také jistou zárukou toho, že je lidé na koncertech budou řvát jako pominutí. UNLEASHED jsou zpět a tento comeback nelze popsat jinak, než jako velmi úspěšný. Opět předu jako kotě, podobně jak tomu bylo i u starších alb.
8,5 / 10
1. Don't Want To Be Born
2. Hell's Unleashed
3. Demoneater
4. Fly Raven Fly
5. Mrs. Minister
6. Joy In The Sun
7. Demons Rejoice
8. We'll Come For You
9. Triggerman
10. Dissection Leftovers
11. Peace, Piece By Piece
12. Burnt Alive
13. Your Head Is Mine
14. Made In Hell
Dawn Of The Nine (2015)
Odalheim (2012)
As Yggdrasil Trembles (2010)
Immortal Glory (boxset) (2008)
Viking Raids 1991-2004 (best of) (2008)
Hammer Battalion (2008)
Midvinterblot (2006)
Sworn Allegiance (2004)
...And We Shall Triumph In Victory (boxset) (2003)
Hell's Unleashed (2002)
Warrior (1997)
Eastern Blood - Hail To Poland (live) (1996)
Victory (1995)
Across The Open Sea (1993)
Live In Vienna '93 (live) (1993)
Shadows In The Deep (1992)
Where No Life Dwells (1991)
And The Laughter Has Died... (EP) (1991)
In The Eyes Of Death (split s ASPHYX, GRAVE, TIAMAT a LOUDBLAST) (1991)
...Revenge (demo) (1990)
The Utter Dark (demo) (1990)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.